Tepfaktor - 11. 12. 2013 - Hlinsko, Kolín

Jediná informace vypuštěná do davu byla ohledně výbavy a z úst Alči zněla asi takto…..“Budete potřebovat spacák, plavky, teplé oblečení a krabičku poslední záchrany“. Myslím, že po tomto výroku se strach u některých jedinců několikanásobně prohloubil. Nastal den „D“ a společný odjezd za očekávaným dobrodružstvím. Někomu chyběl spacák, někdo podcenil teplé oblečení, ale všichni se překvapivě shodli na tom, jak má vypadat krabička poslední záchrany a tak se kanceláří nesla vůně medoviny, oblíbené TULLAMORE DEW a čehosi od pana Jelínka. Cesta z Hlinska probíhala bez nejmenších problémů a nemít v týmu nikotinového závisláka, dala by se zvládnout za poloviční čas. Příjezd na místo určení vyřešil všechny otázky a areál TEPFAKTORU čekal na naše výkony. Rozdělení do družstev proběhlo bez komplikací a většina týmů vyrazila zdolávat některou ze zdejších místností. Už po pár minutách bylo zřejmé, že někdo přecenil svůj zdravotní stav, někdo fyzickou kondici a někdo strávil až moc času ve společnosti již zmíněné TULLAMORE DEW a soutěžení pro něj skončilo dřív, než mohlo pořádně začít. Každý z týmů myslel na umístění na předních pozicích, ale po pár disciplínách se hlavně u dříve narozených změnil boj o přední příčky na boj o přežití a dokončení soutěže s co nejmenším počtem zranění. Po několika hodinách zápolení s nástrahami pevnosti, ale i s vlastním odhodláním bylo dobojováno a první místo zaslouženě obsadil tým „ Tří mušketýrů“ . Vyhlášení vítězů provázel bouřlivý potlesk a uznání od týmů níže umístěných. Vynaloženou energii bylo potřeba získat zpět a tak zatímco pár jedinců věrně postávalo u baru, většina hladovců se vrhla na uzenou kýtu. O nečekanou kulturní vložku se postaral Kamil Benc a jeho bedna šampaňského, která padla na přípitek jeho jmenování do pozice regionálního ředitele a oslavu narozenin. S písečnou pláží za zády se pod rouškou tmy několik odvážlivců převléklo do plavek, které se okamžitě staly horkým zbožím a kolovaly mezi všemi účastníky akce…….kdo na sobě neměl alespoň jeden díl plavek, ten jako by nebyl. Kombinace postupující noci, přibývající únavy a ospalých barmanů znamenala pomalý konec skvělé zábavy a všichni museli „Chtě nechtě“ nasměrovat své kroky do Bora Bora bungalovu. Ráno se celá parta sešla na společné snídani, aby se probral večer a ten kdo patřil mezi méně odolné zjistil, jakých činů se pod alkoholovým opojením dopouštěl. Rozloučení bylo krátké, ale o to emotivnější a jednotlivé posádky pomalu směřovaly ke svým domovům. Ohromné poděkování patří řidičům, kteří nás v pořádku dovezli tam a zpět a hlavně Alence s Pepou za skvělou organizaci celé akce. Věřím, že se jako správní vedoucí snaží posouvat hranice nemožného a příští rok se vypravíme k západnímu pobřeží Francie mezi ostrovy Aix a Oleron do opravdové pevnosti Boyard.