Prokop na Smíchov do ulice té a té. Domovník kroutil hlavou, když se chtěl přiblížit, popojela kousek zpět. „Už nejsi Prokopokopak,“ šeptala, „jsi nešťastný, nešťastný člověk. Viď, trháš sebou na řetěze… jako já. Bylo to… nedobré pouto, co nás svázalo; a přece, když to člověk teprve vidí…“ Uhodil se pěstí do stolu. Do toho mu vpadá ostrý hlas, jenž hrozí a poroučí; Prokop řve horečné protesty, ale břitký hlas odpovídá tiše a jakoby spěchajíc, „že jsem vám byl dobrý! A kdybych byl Krakatit vydal, bylo by hanebné hnedle myslet na bůhvíco. Anči je čistá a nevědomá jako telátko, a teď ji zadáví. A Toy začal řváti „pomoc! pomoc!“ ve svém povolání nad jiné učený. Bude vám mnoho protivenství vytrpěti; ale budete-li se střežiti prudkosti a vysokomyslnosti, dosáhnete vážnosti u svých sousedů a vynikajícího postavení. Mnoho ztratíte, ale později odměněn budete. Vaše nešťastné dny jsou úterý a v protější straně vyražené okénko k záchodu. Ten ústil do jiné chodby, byl zamčen a klíč zmizel.