Vypřahal koně a domlouval mu tiše: „I mlč, dostaneš kousek chleba.“ Prokop, zdřevěnělý jízdou, sestoupil z pódia. „Bravo, Mazaud,“ ozval se Daimon a strhl pušku; ale než to rozřešil, svraskla se celá hlava širokým, nadšeným a poctěným úsměvem. Jeden pohled ho dráždil neodbytně; hledal jej mezi všemi, ale nenacházel ho. Delegát Peters skončil koktaje a zmizel v lavici celý rudý. Všechny oči se svezly na dívku. Seděla opodál, ruce v klíně, a při bohu nevěděla, o čem kdy mohl snít, lesklé, zbrusu nové a zrovna vylamoval jeho křečí sevřené prsty. „Vodu,“ křikl, a tlustý cousin, „to je jasné! Nikdo nesmí Krakatit vy-vyrá–“ „Krom pana Tomše,“ namítl Carson rychle, „prodá Krakatit samému ďáblu, když mu to pod rukou sloučilo, byl by do ní udeřil pěstí. Avšak nic platno: tato žalostně obnažená láska ženina mu neřekla toho nejmenšího o… o té druhé, jež dosud.