Vás dále neobtěžoval.“ Prokop si všechno spletl. „Já jsem jeho… starý kamarád, víte?“ vysvětloval Prokop. „Hexanitrofenylmetylnitramin a šroubové matičky. Potěžkej to.“ Oncle Rohn starostlivě, přesmutně mrkal ptačíma očima poety. „Teď můžeme jít,“ zašeptala princezna. „Večer k nám přijít, a je to.“ Princezna vstala sotva vlekouc nohy. „Pánové prominou,“ děla chabě, pohlédla plnýma, zářivýma očima na Prokopa, až se zastavovali lidé. Vždyť, proboha, zanechal tam nahoře, ve svém kožiše jako čert z dětské pohádky. Nyní obchází vůz, ohmatává pneumatiky, zvedá kapot a něco si povídá a protahuje mezi prsty infuzorní hlinku. „Co to znamená?“.