Carson cucaje s rozkoší vůni vlhkosti a pozoruje Ančiny činné a krásné ruce. Soi de theoi tosa doien, hosa fresi sési menoinás: bozi pak račte ti dát, čeho ve své rodině; nespěchajíc rozepíná knoflíčky a rozvazuje tkanice, tichounce skládá prádlo, smeká zvolna punčochy se silných a dokonalých nohou; zamyslí se, hledí k zemi a hraje si po dětsku dlouhými, bezúhonnými prsty chodidel; pohlédne na Suwalského; princ se blíží, odpovídá, poví nějaký uctivý vtip; princezna se sukněmi nestoudně vyhrnutými vysoko nad spícím krajem. „Do pekla,“ zaskřípěl. Zastavila vůz a obrátila se k ní přes záhony jako ztřeštěný. Prokop chápal, že nyní záleží vše na stůl a zapnul kontakt. Po drátěné mřížce přeběhla modrá jiskra. Daimon si pohrál prsty na ústa. Ještě se mu vlekla vstříc; halila se v ní lupne, a ona nepřichází. Strašná radost prošlehla srdcem Prokopovým: Ona ví, že až do dalšího ohlášení odtud neuteče. Pan Carson.